Vše o pozorování noční oblohy, tedy astronomickém pozorování



Hlavní strana


Úvodem

Obloha aktuálně

Fotogalerie

Vše o pozorování noční oblohy:
Vybavení pro astronomii

Rady a tipy (aneb udělej si sám)

Moje vybavení

O astrofotografii

Užitečné odkazy

Kontakty

Jak začít

K tomu, abyste se mohli zahledět na noční oblohu a pohlédnout tak do hlubin neprozkoumaného vesmíru, potřebujete jen zdravé oči. Pokud ale budete chtít vědět, na co se zrovna díváte, budete potřebovat otočnou mapku noční oblohy, nějaký příruční atlas noční oblohy a diodovou svítilnu. Dalekohled zatím shánět nemusíte, i když takový triedr je pro astronoma nejlepší pomocník. Ale i doma vyrobený "brejlák" se počítá :)



Každý astronom by se měl umět orientovat na noční obloze - k tomu pomůže otočná mapka. Neučte se ji přes den nazpaměť, raději zkonfrontujte v noci mapku s realitou (bez mapky a s trochou bujné fantazie byste našli třeba i pět Velkých vozů :). Stačí vědět, kde najít které souhvězdí a znát polohu alespoň těch nejjasnějších hvězd (ostatně ty většinou tvoří jednotlivá souhvězdí). Rozhodně není nutné znát vzdálenosti a spektrální třídy hvězd, apod. Zatím stačí, když budete vědět, kde co na nebi najdete, ostatní lze najít v atlasech a knihách.

Astronomové znají názvy souhvězdí nejen česky, ale i latinsky. Zkuste si tedy i Vy zapamatovat latinské názvy těch nejznámějších. Bude se Vám to hodit, protože v některých mapkách jsou uváděny pouze zkratky vytvořené z názvů latinských. Zde jsou ty nejznámější:

Česky Latinsky Zkratka
Orel Aquila Aql
Vodnář Aquarius Aqr
Pastýř Bootes Boo
Severní koruna Corona Borealis CrB
Labuť Cygnus Cyg
Blíženci Gemini Gem
Lev Leo Leo
Orion Orion Ori
Střelec Sagittarius Sgr
Štír Scorpius Sco
Velká Medvědice Ursa Major UMa
Panna Virgo Vir


Nahoru



Vše se točí

Celou orientaci na obloze ale komplikují dvě rotace:

Souhvězdí nazýváme dle období, kdy jsou viditelná: jarní, letní, podzimní a zimní; výjimkou jsou souhvězdí cirkumpolární (obtočná) - ty nikdy nezapadají, tj. krouží kolem polárky tak, že se nedostanou pod pomyslný obzor.


Nahoru



Zásady pozorování

Abyste mohli rozeznat i ty méně jasná souhvězdí, hvězdy i jiné objekty, je nutné pozorovat z opravdové tmy a nechat oči přivyknout tmě. Pokud nebydlíte někde na vesnici, smiřte se s tím, že budete muset vyjet za město, abyste mohli spatřit i ty méně jasné objekty (galaxie, mlhoviny). Nezatracujte dalekohled pokud neuvidíte galaxie a mlhoviny z balkonu na sídlišti…

Jak tedy přivyknout tmě? Jediný možný způsob je vyčkat. Na silný zdroj světla se lidské oko adaptuje velmi rychle, ale při adaptaci na tmu musíte čekat alespoň 20 minut. Za tu dobu se Vám zorničky dost rozšíří. Pokud Vás během čekání cokoli oslní, můžete začít znovu - proto pozor na (i v dálce) projíždějící auta.

Nutnou podmínkou je najít místo bez světelných zdrojů, tedy pozorovat ve tmě(pouliční a jiné lampy musí být co nejdál). Nejlepší jsou nějaká široká prostranství (louky apod.), kde je nízký obzor. Na kopci navíc budete mít jistotu, že Vás nezaskočí mlha a prachové a jiné částečky ve vzduchu, které zhoršují jeho průzračnost, ty zůstanou v údolí. Pokud se nemáte jak dostat za město, najděte aspoň místo, kde Vás nebude přímo nic oslňovat.

Dále se nedoporučuje pít alkohol. Snižuje citlivost oka na tmavé objekty.


Nahoru



Co lze vidět na noční obloze

Pro jistotu upozorňuji, že skoro všechny objekty na noční obloze jsou neozbrojeným okem nepozorovatelné, protože jsou velmi slabé, navíc většinou mají malý úhlový průměr. Nečekejte tedy, že vám budou galaxie a mlhoviny vypalovat oči. Spíše uvidíte mlhavé obláčky různých velikostí a tvarů. Také nečekejte barvy - nenechte se zmást upravovanými snímky z největších dalekohledů světa (jsou to i několikahodinové expozice opravdu velkými dalekohledy, navíc speciálně upravované). Ale pohled i malým dalekohledem na vlastní oči je lepší, než úžasná fotka - nic nenahradí ten pocit vidět hlubiny vesmíru v přímém přenosu.

Teď tedy to, co nás asi nejvíce zajímá - co všechno lze spatřit na jasné noční obloze:

Planety
Pro pozorování planet je vhodné používat větších zvětšení dalekohledu. Triedrem tedy spatříme planety maximálně jako plošný bod. Jsou sice dosti jasné, ale mají malý úhlový průměr. Při použití dalekohledu, který dovoluje zvětšení alespoń 50x, spatříme prstence Saturnu. Cassiniho dělení vyžaduje zvětšení min. zhruba 80x. Ovšem více než zvětšení ovlivňuje viditelnost detailů chvění vzduchu!

Na Jupiteru lze spatřit detaily v jeho atmosféře - světlé a tmavé pásy, Rudou skvrnu. K vidění jsou také přechody měsíců Jupitera před kotoučem planety a zákryty za planetou.

Uran a Neptun jsou viditelné jako plošné body až při použití větších zvětšení. Jinak se jeví jako modrozelené hvězdy. Venuše, zahalena svou atmosférou, nám neukáže nic detailního. Může se ovšem pyšnit fázemi, které vzhledem k nám jeví, což znamená, že ji můžeme spatřit jako půlkotouček, nebo jen srpek. Merkur je úhlově tak blízko Slunci, že jej lze pozorovat jen někdy, těsně po západu Slunce, nebo těsně před východem Slunce.

Měsíc
Měsíc je vděčným cílem pro každý dalekohled. Již při použití divadelního kukátka můžeme rozlišit detaily na jeho povrchu, předtím nevídané. Měsíc je velmi atraktivní díky svým kráterům o různých velikostech, které nalezneme téměř všude. Při pozorování za čtvrti lze na rozhraní stínu a světla spatřit krátery v plné jejich plasticitě, neboť jsou osvětlovány zboku a jeví se tak daleko mohutnější než ostatní, které jsou osvětlovány více shora.

Hvězdokupy
Jsou to systémy hvězd čítající desítky až miliony hvězd se společným původem. Jsou k sobě vázány gravitací. Kulové hvězdokupy obsahují statisíce až miliony hvězd, uspořádaných do kulového tvaru. Směrem ke středu kulové hvězdokupy hustota hvězd houstne. V dalekohledu se pak hvězdy ve středových oblastech "slijí" do sebe. Sice jsou mnohé úhlově větší než planety, ale i zde je vhodné větší zvětšení. Jsou ovšem i takové (M13, M6, a další), které jsou krásné i v triedru. Otevřené hvězdokupy se již nezhlukují do kulového tvaru, většinou jsou úhlově větší a obsahují podstatně méně hvězd (desítky až stovky). Mezi nejznámější patří Plejády, Hyády a Chí a h Persei.

Mlhoviny
Jsou to oblaka řídkého mezihvězdného plynu a prachu. Velice zjednodušeně řečeno: Emisní mlhoviny září díky ionizaci atomů mlhoviny. Reflexní mlhoviny září, protože rozptylují světlo blízkých hvězd. Většinou jsou úhlově velké (vhodné i pro triedr), ale dosti málo jasné. Planetární mlhoviny jsou rozpínající se obaly (vnější zbytky) hvězd - nemají tedy s planetami nic společného. Úhlově jsou často dosti malé a ne příliš jasné.

Galaxie
Jsou to obrovské systémy hvězd, mezihvězdného prachu a plynu, vázané k sobě vzájemnou gravitací. Na noční obloze se nám jeví jako mlhvané obláčky. U některých můžeme spatřit jejich tvar a strukturu - poznáme, že je to spirála, že se nám jeví z boku, apod. Mezi nejznámější patří M31 (Velká galaxie v Andromedě), která je opravdu velká a dosti jasná - lze ji spatřit za temné bezměsíčné noci pouhým okem. Ke sledování ostatních, méně jasných a velkých je třeba minimálně triedr a temná noc.


Nahoru



I triedr je dalekohled

Mezi nejoblíbenější dalekohled mezi astronomy patří bezesporu triedr. Je malý, přenosný, a přesto dosti výkonný. Údaje jako 8x40, 10x50, apod. značí zvětšení X vstupní průměr čoček triedru (tridr 10x40 bude zvětšovat 10krát a vstupní průměr čoček bude 40mm). Pokud můžete, upevněte tridr k nějakému stativu, velice vhodný je i fotografický stativ. Eliminujete tím chvění rukou a pozorování bude daleko komfortnější! Pokud nemáte stativ, zkuste si alespoň o něco opřít triedr či ruce.


Nahoru



Jak používat dalekohled

Jak již jistě víte, každý astronomický dalekohled převrací obraz. Musíte tedy počítat s tím, že ovládání bude pro laika zpočátku matoucí, ale brzy si zvyknete.

Jelikož většina objektů, které budete pozorovat na noční obloze, je prostým okem neviditelná, je přímo nutné zvládnout ovládání dalekohledu tak, jako by to byly vaše vlastní ruce. Naučte se to vyhledáváním jasnějších hvězd. K tomu Vám poslouží hledáček - je nutné jej před pozorováním seřídit, aby jeho osa byla rovnoběžná s osou dalekohledu. Namiřte tedy hledáčkem na nějaký nehybný objekt v dáli na obzoru (dobře se hodí komíny, vysílače apod., protože mají bezpečnostní světla). Až dostanete objekt do středu hledáčku, podívejte se dalekohledem při co nejmenším zvětšení. Objekt v něm najděte a přesuňte jej do středu zorného pole dalekohledu. Poté seřiďte hledáček tak, aby objekt byl i v hledáčku vycentrovaný. Pak můžete hledat nebeské objekty pomocí hledáčku.

Při namíření na hvězdu nejspíš nejprve neuvidíte hvězdu jako bod, ale spíše jako světelný kruh - pak je nutné objekt zaostřit. Předem upozorňuji, že ani při sebevětším zvětšení neuvidíte hvězdu jako kotouček - vždy to bude pouhý bod, protože úhlový průměr hvězd je příliš malý. I velmi velké dalekohledy nedosahují takových rozlišovacích schopností, aby hvězdy rozlišily jako kotouček.

Jelikož dalekohled plní dvě funkce - zvětšuje a sbírá světlo - hvězdy se budou zdát pouze jasnější, popř. se budou více mihotat; majitelé zrcadlových dalekohledů ještě navíc spatří u jasnějších hvězd odlesky držáků sekundárního zrcátka, což není vada - je to normální.

Pro jistotu ještě jednou zopakuji, že skoro všechny objekty na noční obloze jsou neozbrojeným okem nepozorovatelné, protože jsou velmi slabé, navíc většinou mají malý úhlový průměr.

Jak tedy nalézt objekty okem neviditelné? Je to docela prosté, i když to chce jistou praxi.

Pomocí této metody zvané skákání po hvězdách se dostanete až ke kýženému objektu Vašeho zájmu. Pokud máte dojem, že jste se ztratili, začněte od začátku. Zametání dalekohledem po obloze a spoléhání se na náhodu se často nevyplácí.

Při hledání daného objektu používejte co nejmenší zvětšení - máte tak největší šanci, že se Vám objekt dostane do zorného pole dalekohledu.


Nahoru



Jak pozorovat Slunce, deep-sky a planety

Slunce
Slunce je dosti výjimečný objekt. Je natolik jasné, že musíme používat speciální filtry, abychom jej mohli bezpečně pozorovat. Pokusy o pozorování Slunce i divadelním kukátkem končí tragickými následky!!! Představte si, jak funguje lupa, když s ní lze zapálit papír. Úplně stejně, jenže s mnohonásobně větší intenzitou, funguje kukátko, triedr a dalekohled. Níkdy se tedy ani nepokoušejte pozorovat Slunce dalekohledem nebo triedrem bez ochranných filtrů!!! Celkem levně (kolem 500Kč) lze zakoupit speciální folii o velikosti A4, kterou upevníte objímkou PŘED VSTUPNÍ OTVOR dalekohledu. Při upevňování na tridr nezapomeňte folií zakrýt oba vstupní otvory.

Na slunci lze s výše uvedeným filtrem pozorovat skvrny, fakulové pole, granulaci a zdánlivé ztemnění Slunce na okrajích kotouče Slunce.

Měsíc a planety
Při pozorování Měsíce a planet lze dobře použít velkých zvětšení. Viditelnost detailů je ovšem ovlivněna chvěním atmosféry. Není nutné vyjíždět někam za město za tmou, protože jsou dostatečně jasné.

Deep-sky
Jsou to galaxie, mlhoviny, hvězdokupy, kupy galaxií, apod. Jsou to tedy velmi vzdálené objekty, odtud deep-sky. Pro pozorování těchto objektů není podmínkou velké zvětšení, někdy je naopak vhodnější zvětšení menší (30x). Pro pozorování těchto objektů je již nutné vyhledat pozorovací stanoviště s nepřesvětlenou oblohou, nějlépe na kopci či na louce s nízkým obzorem. Nezapomeňte na adaptaci na tmu.


Nahoru



Kdy co pozorovat

Ne vždy lze pozorovat úplně všechno. Pokud je na obloze Měsíc, můžete se rozloučit s pozorováním méně jasných galaxií, mlhovin apod. Měsíc je svým jasem přesvítí. Pak tedy nezbývá než pozorovat Měsíc a viditelné planety.

Jasná a tmavá obloha je v našich zeměpisných šířkách poměrně vzácným jevem. Když už ale máme to štěstí, že noc je jasná a temná, i tak nemáme vyhráno. Laikovi se může zdát báječná noc, ale astronom může být názoru jiného…

Většinou bychom si měli podle počasí sestavit nějaký pozorovací program - ne často se stává, že nastanou vhodné podmínky pro pozorování čehokoli na noční obloze.

V horkých letních dnech sálá půda teplem do pozdní noci. Vznikají tak střídavě teplé a chladné proudy vzduchu, které zapříčiňují různou refrakci. V dalekohledu při velkém zvětšení se obraz tetelí a vlní. Již okem můžeme vidět (spíše při obzoru, protože hledíme skrz větší vrstvu vzduchu) blikání hvězd - tzv. scintilaci hvězd. Za těchto podmínek je tedy výhodnější pozorovat objekty, na které normálně používáme malá zvětšení (mlhoviny, rozsáhlejší galaxie), tedy ty. které jsou viditelné díky jejich kontrastu vůči tmavé obloze.

Naopak někdy večer začne atmosféra absorbovat páry, objeví se bělavý potah oblohy, obzor se ztrácí v oparu. Poznáte to tak, že je při obzoru vidět daleko méně hvězd než obvykle. Pak je výhodnější se zaměřit na objekty s malým úhlovým průměrem (tedy vyžadující velké zvětšení dalekohledu) - planety, dvojhvězdy, Měsíci to jen prospěje. V těchto podmínkách se totiž většinou vzduch nechvěje, atmosféra je klidná, obraz se nemihotá a tedy si můžeme vychutnat vysoký kontrast (detaily na planetách apod.).

Někdy ovšem nastanou výjimečně dobré podmínky a aktivita astronomů prudce stoupá. Ti potom chodí spát velice pozdě (nebo vůbec), protože vědí, že taková příležitost se nemusí v nejbližších týdnech opakovat. Většinou se můžeme takového počasí dočkat po přechodu studené fronty - vzduch je chladný a obloha vymetená. Tzn., že neruší turbulence vzduchu (obraz se nechvěje) a atmosféra je navíc čistá, průzračná.


Nahoru



Co je světelné znečištění

Neefektivní a tedy silně neekonomické pouliční osvětlení je závažným problémem. Nejen, že znemožňuje městskému člověku obdivovat noční oblohu, ale je nepřirozeným zásahem do života fauny i flory. Zhoršuje podmínky pro zdravý spánek (proč lidé trpí nespavostí?), je nebezpečné pro řidiče, protože oslňuje. Podívejte se na svoji stolní lampu - zajisté svítí pouze tam, kam má (tedy na stůl) a ne do očí. Zaprvé by oslňovala a zadruhé by spotřebovala moc elektrické energie. A teď si představte, kolik energie se zbytečně promrhá, protože tímto nešvarem (nesvítí tam, kam má) trpí skoro všechny pouliční lampy. Na prachových a smogových částečkách se pak světlo z lamp rozptyluje a vytváří jakousi světelnou čepici, kterou můžete vidět při pohledu na město z dálky (nejlépe z vyššího bodu než město samo). Sice již můžeme v některých městech zpozorovat snahu o výměnu veřejného osvětlení, avšak i to bývá často nevhodné (spodní průsvitné kryty jsou většinou vypouklé, někdy lampy míří šikmo a ne kolmo k zemi); ale i tak je to krok vpřed.

Zatím nám tedy nezbývá, než vyjet za tmou. Nejlepší jsou nějaká široká prostranství (louky apod.), kde je nízký obzor. Na kopci navíc budete mít jistotu, že Vás nezaskočí mlha a prachové a jiné částečky ve vzduchu, které zhoršují jeho průzračnost, zůstanou v údolí.


Nahoru